Historie loftu
Pokud se mluví o vzniku loftů, obvykle jsou zmiňována nespoutaná 60. léta minulého století, a to hlavně v souvislosti s metropolemi New York, Londýn nebo Paříž.
Loftové bydlení vzniklo jako přestavby nebo dostavby nevyužívaných průmyslových objektů. Tyto fabriky a haly byly v minulosti zřizovány v blízkosti center velkých měst. Protože přilehlá bytová výstavba později neumožňovala další rozšiřování továrny, výroba se časem přestěhovala za město a objekt zůstal opuštěn. Developerské společnosti pak využily netradiční prostory na zajímavé adrese a představily trhu originální bydlení.
Romantičtější verze vzniku loftů líčí bohémský život herců, hudebníků, básníků, malířů a spisovatelů, kteří začali obývat opuštěné tovární haly umístěné v blízkosti centra metropole. Místo si oblíbili i proto, že platili minimální nebo žádný nájem a přesto zůstávali na dosah tehdejšího společenského dění. V budovách stojících ve špinavých čtvrtích, převážně postavených ze slitin železa a cihel, začali kreativní jedinci vytvářet svérázný typ bydlení, který se postupem času stal i osobitým životním stylem.
Přestože řada lidí dodnes označuje bydlení v loftech jako „avantgardní“, loft nyní znamená hlavně luxusní a originální bydlení v žádaných čtvrtích světových metropolí. Bydlení v loftech si časem oblíbily další skupiny lidí, jako např. výstřední milionáři a podnikatelé. K nim se připojili singles, bezdětné páry, ale také rodiny s dětmi. Díky zvýšenému zájmu o lokalitu a jiný způsob bydlení, se ceny nájmů a nemovitostí začaly prudce zvyšovat.
Jako příklad vývoje loftového bydlení může sloužit příběh jedné z částí New Yorku – Soho.
Jak vznikly lofty ve čtvrti Soho, New York, USA
Na konci 19. století byla ve čtvrti Soho umístěna výroba textilního průmyslu a rezidenční oblasti se pozvolna posouvaly severněji. Ze čtvrti se stala komerční a průmyslová zóna plná vysokých fabrik a skladů s litinovou fasádou.
Litinová fasáda byla jakýmsi „faceliftem“ fasády původních komerčních budov, vytvořená za účelem získání nových klientů do komerčních prostor. Pevnost litiny umožňovala vsadit obrovské okenní rámy, tvarovatelnost kovu umožnila jednoduše vytvářet ornamenty. A pořizovací cena materiálu byla nižší než u kamení nebo cihel. Na konci 19. století ve čtvrti Soho vzniklo na 200 takových budov.
Od 50. let minulého století se v Soho začala usazovat úplně jiná skupina lidí, která s průmyslovou výrobou neměla nic společného. Světový vývoj té doby, ovlivňující politiku, kulturu i ekonomiku začal formovat i nové umělecké směry. Experimentovalo se s hudbou, literaturou, filmem, společenskými akcemi i bydlením. Volnomyšlenkáři, kreativci či experimentátoři začali objevovat krásu industriálních budov této čtvrti a učili se ji využívat. Nemluvě o výhodných cenách za nájem. Ve čtvrti Soho se tak začala rodit „loftová“ kultura.
Změna v Soho nastala v 60. letech po publikování silně kritického článku, který popsal Soho jako mizerně využitou část města. Soho zde bylo označeno jako špinavá průmyslová a chudinská čtvrť. Zastupitelé města New York se rozhodli průmyslovou zónu vytlačit mimo Soho. Uzavřeli řadu silnic, začali stěhovat lidi a bourat řadu architektonicky unikátních objektů z litiny a železa.
Jen díky intenzivním intervencím „avantgardních“ obyvatel byly zbylé budovy zachovány a v 70. letech bylo Soho prohlášeno za chráněnou památkovou zónu.
Paradoxně si většina ze zachránců nemůže dovolit v dnešním Soho bydlet kvůli vysokým nájmům.